Fotky: Výlet do Orlických hor & pohraniční opevnění

Nedávno jsem tady psal o tom, jak jsem si vyrazil na pár dní na výlet do Orlických hor. Celý článek s popisem cesty najdete tady. Procházel jsem fotky, které jsem nafotil a pár jsem jich vybral, abych je dal i sem na web. Oproti minulému výletu do Branné v Jeseníkách, kde mi došla paměť ve foťáku už druhý den po ránu, jsem se tentokrát lépe vybavil. Do svého postaršího foťáku jsem investoval celých 300 Kč a koupil novou. Takže na místo původního 1GB tam teď mám 16GB. Což je hezká ilustrace toho, jak rychle se mění ceny pamětí a nejrůznější elektroniky. V době, kdy jsem si kupoval ten foťák, by taková paměť stálo možná i stejně jako celý foťák J.

Den první: Dorazil jsem do Rokytnice v Orlických horách a vyrážím

Do Rokytnice v Orlických horách jsem se vydal vlakem. Sice jsem na IDOS našel i nějaké spojení přes autobus, ale osobně preferuji dopravu vlakem (to že nemá smysl jezdit autem, pokud mám v plánu trasu z bodu A do B jsem psal už minule). V souvislosti s tím vlakem – opravdu oceňuji, jakou změnou prošly dráhy za posledních 15 roků. Když jsem jimi cestoval jako student v té době, tak to byla celkem hrůza. Pořád to není žádný zázrak, ale je vidět alespoň trochu snaha.

Na druhou stranu je ale současně vidět, jak jsou dráhy tvrdě tlačeny náklady. Jak v Branné, a okolí, tak i v Rokytnici (a okolí) je vidět spousta prázdných nádraží. Tam kde dříve bylo běžné kupovat si jízdenku na nádraží/zastávce už dneska jsou jen prázdné/zamčené budovy. Můj výlet končí v Dolní Lipce. Před cca 14 – 15 roky jsem tam byl s partou kamarádů – tehdy to bylo normální nádraží i s klasickou nádražní hospodou. Dneska to je sice pořád nádraží, ale bez hospody, bez záchodů, bez čekárny, bez prodeje lístků …

Fotka 1: Nádražíčko v Rokytnici v Orlických horách, kde mě přivítala zamračená obloha a lehký déšť. Naštěstí jsem s tím počítal a tak mě to nerozhodilo.

Fotka 2: A tady ještě pohled na vláček, který mě vezl posledních pár kilometrů ze stanice Doudleby nad Orlicí.

Jak jsem psal v předchozím článku, počasí mi nevyšlo 100%, prvních pár hodin propršelo, a i druhý den bylo víceméně pod mrakem. Tady jen pro ilustraci pohled na zamračenou oblohu, jak to vypadlo při pohledu z kopce nad Rokytnicí v Orlických horác

Fotka 3: Zamračená obloha a déšť nad Rokytnicí v Orlických horách

První den jsem se chtěl dostat z Rokytnice v Orlických horách na Anenský vrch – což je převýšení cca 400 metrů, docela jsem se při tom zapotil. S plným batohem na zádech, na mokré trávě to dá docela zabrat, ale naštěstí jsem měl ještě dost energie. Navíc to bylo jediné takto velké stoupání, zbytek dne a i většina dalšího dne už měla být víc v pohodě

Fotka 4: Turistický rozcestník na Anenském vrchu – 961 metrů n m., na rozhlednu, která je jen kousek jsem ani nešel, vzhledem k tomu že bylo pod mrakem a padala mlha, tak bych možná neviděl ani stromy v okolí rozhledny.

Pak už mě čekala jen „procházka na Komáří vrch“ – tam končí linie těžkého opevnění v úseku Rokytnice v Orlických horách, tak jsem se tam chtěl zajít podívat. A pak už jsem „běžel“ najít nějaký hezký nocleh, nakonec jsem nocoval u pěchotního srubu R-S 87 Průsek.

Fotka 5: Tohle jsem zkoušel vyfotit už hodně pozdě, už se dost šeřilo + byla velmi nízká oblačnost + mlha, takže je to hodně mizerná fotka.

R-S 87 Průsek je hodně dobře zachovalý, nechybí žádné pancéřové prvky – nejsou vytrhány ani zvony ani střílny, a není ani poničen jako spousta jiných podobných objektů.  Je vidět že se o tento „bunkr“ stará nějaká skupinka nadšenců. Podle okolí (zásoby dřeva, posezení venku) to asi mají současně jako takovou horskou chatu.

Zrovna když jsem tam dorazil tak jsem tam našel dva jiné „fandy“ do „bunkrů – zřejmě z nějakého jiného, protože tam byli jen dost na lehko – jen v maskáčích a s foťákem, bez dalšího vybavení.

Kolem „bunkru“ je docela hezká mýtina, kde jsem se na tu jednu noc utábořil.

Druhý den: Procházka přes Haničku – Zemskou bránu – Adam – Mladkov a Boudu

Druhý den jsem vyrazil směrem na Haničku (původní dělostřelecká tvrz Hanička, později částečně přestavěná na protiatomový kryt Kahan). Návštěvu jsem neplánoval a pokračoval směrem na Zemskou Bránu. Cestou jsem míjel mnoho dalších pozůstatků těžkého i lehkého opevnění.

Foto 6: Pěchotní srub RS-82 „Poslední“ – poměrně typický těžký objekt, v Orlických Horách, v Jeseníkách nebo třeba i na Ostravsku jsou jich desítky.

Foto 7: Dělostřelecký srub R-H-S 79 „na mýtině“ – součást tvrze Hanička, jeden z největších podobných objektů v rámci celého československého pohraničního opevnění

Tady je pak jedna fotka jako ukázka toho, že příroda se umí s těmito betonovými monstry poměrně dobře vypořádat. Zajímalo by mě, jak to tam bude vypadat za 50 – 100 let, to už dost možná velká část těchto pozůstatků zůstane napůl zarostlá/pohřbená.

Foto 8: Objekt lehkého opevnění „Řopík“ v prudkém svahu nad Zemskou bránou, nad údolím Divoké Orlice.

Jiná ukázka jak si zase lidé umí s těmito objekty poradit. Když to nejde zbořit tak proč to nevyužít

Foto 9: Objekt lehkého opevnění „Řopík“ – vesnička Jedlina u Českých Petrovic

Z Českých Petrovic jsem pokračoval na Adam – kde je také dělostřelecká tvrz, který je ale myslím stále nepřístupná, protože ji využívá armáda (resp. ještě celkem nedávno tomu tak bylo a aktuální stav jsem nezjišťoval) a pak dolů do Mladkova kde jsem si konečně chtěl dát něco teplého na jídlo.

Kdyby nebylo tak pod mrakem, tak by tady byl i celkem hezký výhled. Rozhodně je tady ale moc hezky. Obecně se mi líbí v krajině, která není plochá jako placka. Kde jsou kopce (a tím myslím alespoň pár stovek metrů) a kde jsou lesy. Nevím proč, ale v poslední době mě to z Prahy čím dál tím více táhne někam mimo, někam kde je více přírody a méně domů/aut/lidí.

Foto 10: Foceno z kopce nad Mladkovem, ten kopec na druhé straně údolí = tam bych se měl do večera dostat, vzhledem k tomu že v tu chvíli jsem měl v nohách už přes 20 kilometrů tak to nebyla úplně lákavá vyhlídka 🙂