Cyklo výlet – 273 kilometrů kolem Labe (Praha – Kolín – Pardubice – Hradec králové – Poděbrady – Nymburk – Praha)

Před pár dny, jsem si vyrazil na delší výlet na kole. Byla to jen jednodenní záležitost. Odjezd z Prahy cca v 6 ráno (v červnu už je sluníčko dost brzy) a návrat domů chvíli před 8 večer (pořád za světla).

Celkem cca 14 hodin (včetně všech zastávek), čistá doba jízdy 12 hodin a 20 minut, celková vzdálenost 273,3 km. Zážitek? Úžasný!

Pár slov na úvod

I když to nazývám cyklovýlet, tak v mém pojetí to asi není klasická „cyklo turistika“. Většinu doby jsem strávil šlapáním. Žádné velké zastávky, kromě nezbytného doplnění vody, „hygienické“ přestávky a focení.

Nemám potřebu chodit na prohlídky nějaký památek (stačí mi projet okolo, pokochat se a jet dál).

Návštěva památek (a prohlídka), je pro mě jiný typ výletu, který s rodinou také často podnikáme, ale to prostě něco jiného.

Na kole mi stačí radost z pohybu a to že se mohu kochat krajinou. Za jeden den a 270 kilometrů, se toho dá vidět opravdu hodně. Česko je nádherná země, a velmi rozmanitá. Někdy jsou zajímavé i věci, které moc krásné nejsou – třeba průmyslový areál Syntheisia v Pardubicích).

I když to tak podle ujeté vzdálenosti nevypadá, tak nejsem žádný extrémní cyklista (a ani moc sportovec). Na kole jsem jezdil jako dítě/dospívající, a pak jsem na něm více než 20 roků neseděl. Minulý rok jsem si koupil kolo (klasické horské kolo – hardtail – viz fotka).

Loni jsem s kolem jen začínal (a šlo to dost ztuha). Za celou minulou sezónu (květen – září), jsem najel asi 2,5 tisíc kilometrů. Až v druhé polovině sezóny jsem si postupně troufal na delší trasy – 100, 150, 180 a nakonec i 220 km.

Jaké je to ujet na kole přes 270 kilometrů?

Letos jezdím už od začátku dubna. Už mám za sebou i pár delších výjezdů (v druhé polovině června už jsem měl najeto skoro to samé, co za celý minulý rok). Takže jsem si klidně troufal i na delší trasu (zadek už byl po zimní přestávce zase správně vytvarovaný, a nohy už se rozhýbaly).

270 kilometrů v jednom dni, není úplně málo. Pokud jsem to ale bral jako výlet a neřešil čas/rychlost tak se to dalo.

Zvolená trasa navíc umožňovala téměř kdykoliv to vzdát a sednout na vlak a jet domů. Buď jsem se pohyboval v relativní blízkosti hlavní trati na Kolín a Pardubice, nebo podél vedlejší trati z Hradce Králové na Poděbrady a Nymburk. Takže kdykoliv byla možnost uznat, že jsem přecenil své síly a dostat se domů jinak.

Měl jsem ideální počasí – ani velké vedro (podle předpovědi jen 22 – 24, pocitově o trochu víc, částečně polojasno, občas sluníčko, bez deště, bez větru).

Mám už naučené jak pít (cca 9,5 litrů vody/iontového nápoje za 14 hodin) a jak jíst (každých cca 25 – 40 kilometrů alespoň něco malého).

Rychlost a čas jsem neřešil. Skoro celá trasa je po rovině (drobná stoupání/klesání nepočítám, cestou ale není žádný pořádný kopec, a rozhodně žádné „hory“).

Na rovinkách jsem si držel stabilních 25 km/hod (v druhé polovině už to spíše klesalo níže) – hodně záleží na terénu (cca 1/3 byla jen po hlíně, cca 1/3 po dost rozbitých asfaltkách či různých kamenitých „polňačkách“ a jen cca 1/3 po hladkém asfaltu (okresky, cyklo stezky). Někde se nedá jet moc rychle, ani když je to placka …

Labská cyklostezka – s hladkým asfaltem nepočítejte

Jen část cesty jsem jel po Labské cyklostezce (stezka okolo Labe, cca 1300 km; v ČR od pramenů Labe až po Hřensko; další část vede v Německu).

Vzhledem k tomu, že jsem vyjížděl z Prahy a nechtělo se mi to brát hned „nahoru“ k Brandýsu nad Labem a k Labi, tak jsem se k naší největší řece dostal až kousek před Kolínem.

Pak jsem jel po Labské až do Pardubic a následně do Hradce Králové. Z Hradce do Poděbrad jsem to vzal „přímou cestou“, pak zase chvíli okolo Labe, a nakonec už jen poslední kopeček a pár rovinek do Prahy.

Nedávno vyšel na Idnes.cz článek, kde jel redaktor na kole z Brandýsa nad Labem do Drážďan po Labské (230 km) a stěžoval si na značení a stav této cyklostezky.

Vzhledem k tomu, že nejezdím na silničním kole, tak moc neřeším terén, po kterém jedu. Naopak jsem rád, když to pořád není jen „nudný asfalt“ (pravda, na posledním úseku okolo Labe, jsem si ale nakonec přejel na druhý břeh, kde je kus asfaltové cyklostezky, protože z toho drncání po kamenech jsem už měl zničený zadek).

Labská cyklostezka rozhodně není vedená po asfaltu. Jsou tam nějaké (někdy i delší) úseky po asfaltu. Stejně tak ale narazíte i jen na hlinitou „kolej“ ve vysoké trávě, nebo uprostřed hustého křoví, kde se nevyhnou ani dvě kola („hliněná kolej“ myslím stav, kdy to není ani klasická dvoukolejná polňačka).

Nebo jedete po hodně staré dlážděné cestě (kde je víc mezer mezi kameny, než kamenů). Spektrum povrchů je velmi pestré.

Na silničním kole, bych si na něco takového netroufal (i s kolem typu gravel bych byl opatrný).

Bez navigace bych bloudil ještě dnes

Další výtkou vůči Labské cyklostezce, bylo špatné značení.

Já bych si tedy rozhodně netroufal vyrazit kamkoliv na kole, a spoléhat se při tom na značení.

Pamatuji si, jaké to bývalo peklo, když jsem jako dospívající jezdil podle „auto atlasu“ nebo turistické mapy (slova jako internet nebo GPS v té době znalo jen pár desítek lidí v ČR).

Při ježdění na kole, spoléhám na mapy.cz v mobilu. Ty mám vyzkoušené už z chození po horách (super je offline navigace).

Jsou zde fakt dobré turistické mapy, včetně všech cyklotras. Navíc jsou i dost aktuální.

Jen výjimečně se mi stane, že by mě navigace navedla někam, kde je nějaká uzavírka, nebo je to jinak neprůjezdné (maximálně se stává, že mě to vede na nějakou méně používanou trasu, která je teď na začátku léta zarostlá vysokou trávou).

Mobil s navigací (a s případnou power bankou na delší cestu), považuji za stejně důležitou součást vybavení na kolo, jako pumpičku nebo náhradní duše.

Navigace v mobilní aplikaci mi dává svobodu. Doma si naklikám pár průjezdních bodů, a zbytek nechám na ní (jen si kontroluji, jestli tam nejsou nějaké šílenosti).

Kde to znám, si stejně jedu podle sebe. Kde to neznám, tak se spolehnu na navigaci. Navíc mám i kdykoliv možnost změnit trasu, cíl nebo se jet podívat na něco zajímavého, co mě zaujalo na horizontu.