Výlet do přírody: Orlické hory

Právě jsem se vrátil z třídenního putování po Orlických horách. Dvě noci jsem spal venku, ušel jsem něco málo přes 50 kilometrů a krásně jsem si to užil, byť počasí tentokrát trochu zlobilo a minimálně první den mi skoro celý propršel. Byl to ale fajn zážitek.

Trochu se mi zlepšila fyzická kondice

Nedávno jsem psal o tom, že jsem byl zkusit výlet na víkend v Branné v Jeseníkách. Zkušenost to byla také pozitivní, jen jsem to moc nezvládla fyzicky. Po návratu do Prahy jsem začal pravidelně každý den ráno chodit běhat 5 kilometrů. A myslím, že byť je to teprve 14 dní, tak to alespoň trochu pomohlo. Sice jsem po těch 3 dnech v Orlických horách také slušně vyřízený, vůbec necítím přední stranu lýtek, a celkově jsem dost rozlámaný. Ale tentokrát se mi podařilo projít celou naplánovanou trasu, a nikde jsem „nezkolaboval“. Už teď přemýšlím, kam bych ještě vyrazil – na konci srpna bych měl mít ještě pár dní volno.

Koupil jsem si nový spacák, aneb zkouším péřový spacák

Po minulé zkušenosti, jsem se také rozhodl pro nákup nového spacáku. Ten, co jsem měl doteď, se na posledním výletu do hor moc neosvědčil. I když jsem tehdy nocoval ve stanu a byl jsem nakonec navlečený i do mikiny a tepláků, stejně mi bylo nad ránem zima.

Když jsem pak hledal tipy, jaký si koupit spacák na hory na léto, tak jsem asi i našel důvod, proč už můj starý spacák dosloužil. Mám ho už delší dobu a je to spacák z dutých vláken. Když jsem pak na několika turistických webech četl informace srovnávající péřové spacáky a spacáky z dutého vlákna, tak jako jednu z velkých nevýhod spacáků z dutého vlákna, se uváděla jejich menší životnost. Po maximálně 3 – 4 letech tyhle spacáky „umírají“. Klesá jejich schopnost tepelné izolace. Takže zatímco nový spacák mi celkem v pohodě stačil na nocování pod širákem přes celé léto, po pár letech už nestačí a je v něm pořád zima.

Nakonec jsem na základě několika recenzí zvolil tento: Warmpeace Viking 300 (180cm). Je to péřový spacák – Kachní peří 90/10, 600cuin. Hmotnost náplně 300g. První dojem je pozitivní. I když tentokrát byla obě noci podstatně větší zima než před čtrnácti dny, tak se mi spalo krásně. Ani jsem se nemusel nějak speciálně navlékat, „spinkal“ jsem jen v tričku a spodním prádle a v noci mě nebudila zima. Jako letní spacák zatím vypadá dobře. Uvidíme, jak zvládne konec srpna a začátek září. To už nad ránem bývá na horách už i kolem nuly (což by teoreticky měl ještě zvládnout).

Jakou jsem tentokrát zvolil trasu

Při plánování trasy pro tento výlet jsem se snažil držet hodně „při zemi“. Celé putování jsem rozložil na tři dny, i když fakticky to to byly necelé dva dny – resp. asi 40 hodin „čistého času“. První den jsem totiž z Prahy mohl, vyrazil až kolem poledne, a cesta vlakem zabrala skoro 4 hodiny. Poslední den jsem se zase potřeboval vrátit tak, abych byl doma někdy po obědě, resp. během odpoledne a opět delší cesta vlakem.

Výlet do Orlických hor – naplánvaná trasa: Rokytnice v Orlických Horcáh – Annenský vrch – Hanička – Zemská Brána – Adam – Mladkov – Bouda – Dolní Boříkovice – Králíky / Dolní Lipka

Celý plán byl dojet vlakem z Prahy do Rokytnice v Orlických horách. První den jsem chtěl ujít necelých 15 km – vylézt na Anenský vrch, zajít na Komáří vrch a pak přespat někde na „hřebenu“. Druhý den jsem pak plánoval nějakých 25 kilometrů. Tj. Projít kolem Haničky, pak na Zemskou Bránu, přes České Petrovice, Adam do Mladkova a přespat někde pod Boudou. No a poslední den projít kolem Boudy, a pak dolů na Boříkovice a buď Králíky, nebo Dolní Lipka, kde nasednu na vlak a pojedu zpět do Prahy.

Výlet v Orlických horách: první den

Počasí mi těsně nevyšlo. Podle předpovědi se původně mělo odpoledne začít dělat pěkně (do té doby byly pár dní přeháňky a bouřky). Bohužel, už když jsem se blížil k Rokytnici, nebe bylo zatažené a pršelo. Takže první věc po vystoupení z vlaku bylo vybalení nepromokavého oblečení. První den mi takhle vydrželo pršet skoro až do večera. Pak už se ale počasí začalo chovat podle předpovědi a zbytek putování jsem už nezmoknul.

Vlakové nádraží v Rokytnici v Orlických horách je v nadmořské výšce cca 560 metrů nad mořem. Můj cíl byl Anenský a Komáří vrch, oba cca 950 metrů nad mořem. Takže první den jsem to měl skoro pořád do kopce.

V okolí Rokytnice to docela znám, už jsem tady byl asi 2x nebo 3x v minulosti, takže jsem se ani moc nemusel trápit sledováním mapy nebo navigace. Déšť byl sice nepříjemný, ale naštěstí se postupně „ztlumoval“, takže jsem nebyl nijak extra promočený. Díky dešti jsem se ani tolik nezpotil při stoupání do kopců.

Nahoře na hřebeni byla pěkná mlha (nebo mraky), takže jsem první den ani neměl moc pěkný rozhled, a nedalo se moc fotit.

Vyrážel jsem z Rokytnice v cca 16:30, asi v 19:30 jsem byl na Komářím vrchu (992 m mn., 50°13’54.254″N, 16°29’6.251″E). Pak už jsem se jen vrátil kousek zpět a utábořil jsem se na mýtině u jednoho z objektů těžkého opevnění. Konkrétně se jednalo o pěchotní srub R-S-87 Průsek. Tady v Orlických horách vede linie bývalého těžkého opevnění, které se budovalo ve 30. letech. Asi i díky obtížnější přístupnosti se tady dají najít poměrně zachovalé objekty, které nejsou poničené zkouškami Německé armády nebo činností np. Kovošrot, který z objektů vytrhával pancéřové prvky.

Výlet v Orlických horách: druhý den

Ráno jsem se vzbudil chvíli po svítání (i v Praze obvykle vstávám kolem páté ráno), takže jsem se zabalil, a chvíli po šesté jsem vyrážel na další putování. První cílem pro tento den byla Hanička. To je bývalá pevnost (přesněji dělostřelecká tvrz). Ty se stavěly jako součást pohraničního opevnění. Konkrétně Hanička pak ale byla přestavěna na komunistický protiatomový kryt (Kahan). Vzhledem k tomu, že už jsem uvnitř jednou byl, tak jsem neplánoval prohlídku podzemí (podzemí Haničky osobně nemám moc rád, myslím, že to tam při přestavbě pěkně „zprasili“), a spokojil jsem se pouze s návštěvou několika objektů na povrchu. Třeba dělostřelecký srub R-H-S 79 „Na mýtině“ je opravdu impozantní „kus betonu“. Cca 5 600 metrů krychlových betonu budí respekt.

Dělostřelecký srub R-S-H 79 „Na mýtině“ – součást tvrze Hanička, budovaný jako součást těžkého opevnění na hranici s nacistickým Německem – dobová fotka, na informační ceduli.

To samé co výše jen v reálný stav v současnosti, těch skoro 80 let, německé dělostřelecké zkoušky, komunistická přestavba nic neubrali tomu, že je to pořád impozantní „kus betonu“.

Od Haničky jsem se pak držel červené, která mě měla dovést nad Zemskou bránu. Cesta je příjemná a nenáročná, žádné velké stoupání nebo klesání, během první části jsem míjel několik dalších objektů těžkého a lehkého opevnění v různém stupni zachovalosti.

Nad Zemskou bránou jsem opustil značenou stezku a sestoupil do údolí divoké Orlice, tu jsem musel přebrodit a následně zase vylézt na kopec na druhém břehu. Tam jsem si dal pauzu na oběd a pokračoval do Českých Petrovic a nahoru na Adama. Tam je sice další „pevnost“, dělostřelecká tvrz Adam je ale stále využívána českou armádou a tak je pro veřejnost nepřístupná.

Z Adama jsem sešel dolů do Mladkova a tam jsem zapadnul do hospody na jedno pivo a teplý oběd/večeři.

Původně jsem plánoval, že sem dorazím až v podvečer, ale měl jsem pár hodin náskok. Asi ve čtyři jsem tedy vyrážel dál na Boudu. Z Mladkova jsem opět vyrážel po značené stezce – je tam docela hezky udělaná naučná stezka „Betonová hranice“, které jsem se víceméně držel.

Nakonec jsem oproti původnímu plánu ušel asi 33 kilometrů a končil jsem na kopci nad Dolními Boříkovicemi, kde jsem strávil druhou noc

Výlet do Orlických hor: třetí den

Poslední den mě po ránu přivítalo krásné slunečné počasí, skoro jsem litoval, že už budu muset domů. Díky tomu, že jsem předchozí den ušel o pár kilometrů víc, než byl plán, tak už jsem to měl k cíli kousek. Po pár kilometrech „ranní“ procházky jsem sednul na vlak a vracel se zpět do Prahy.

Celkově to byl povedený výlet. Sice většinu doby bylo zataženo, ale díky tomu nebylo takové horko. V noci se mi krásně spalo, byť první noc jsem kvůli dešti musel trávit ve stanu. Už teď přemýšlím, kam ještě letos vyrazím.

Až budu mít chvilku, tak zkusím projít fotky a vybrat z nich něco použitelného abych to sem dal.