Živnostník vs. zaměstnanec, má se opravdu OSVČ tak dobře?

Asi tak před rokem jsem přemýšlel, že bych se z dlouholetého zaměstnance stal živnostníkem, který bude „dělat sám na sebe“ (viz tento můj „starý“ článek).

Za chvíli to už bude skoro rok, co jsem se osamostatnil. Takže už mám mnohem lepší představu, jak to je s rozdílem mezi zaměstnancem a OSVČ. I v souvislosti s nedávnými zprávami od našich politiků (například prohlášení premiéra Sobotky o tom, jak málo OSVČ odvádí na zdravotním pojištění, nebo některé výroky pana Babiše která padala v souvislosti s omezováním výdajových paušálů apod.), mě napadá pár věcí, které k tomu mohu poznamenat já. Jinak docela pěkný komentář byl před pár dny i na webu podnikatel.cz.

Kdo se má líp, zaměstnanec nebo živnostník?

Na mnoha webech na českém internetu, je možné najít celou řadu diskusí na toto téma. Co jsem jich několik prošel, tak velmi často jsou tam dvě vzájemně nesouhlasící skupiny. Můj pocit je, že si živnostníci a zaměstnanci moc nerozumí. Živnostník vidí jen to, že musí vyplňovat hromady papírů, nemá jisté zakázky, nemá žádné výhody typu dovolená, stravenky, placenou nemocenskou. Zaměstnanec pak zase vidí, že živnostníkovi leckdy za stejnou práci zůstává více peněz, ale co je za tím už nevnímá.

Netroufnu si na nějaké obecné závěry, jestli se mají „lépe“ zaměstnanci, nebo jestli jsou na tom lépe živnostníci. Mohu jen popsat svoji reálnou zkušenost.

Výhody zaměstnance

Jako zaměstnanec jsem řešil pouze svoje pracovní úkoly. Velmi často jsem se nemusel moc starat o to, kde se vlastně berou peníze, které mi chodí na účet (byť toto je zjednodušené prohlášení, v komerčních firmách, kde jsem pracoval, byly vždy nastavená nejrůznější výkonová kritéria, takže vztah mezi odvedenou prací a výplatou byl vždy poměrně jasně daný).

Mezi velké výhody dnes řadím i to, že jsem kolem sebe měl další lidi, kteří rozuměli jiným věcem, ve kterých se moc neorientuji. Myslím to tak, že jako OSVČ musím mít alespoň elementární přehled o daních, účetnictví a veškeré související legislativě. A hlavně musím pořád sledovat, co a jak se mění.

Ve firmě, kdy jsem potřeboval poradit ohledně nějaké smlouvy nebo právní otázky, tak jsem zavolal/napsal email našemu právníkovi. Když se to týkalo financí, tak to byl někdo z finančního oddělení apod. A od nich jsem dostal relevantní podklady.

Dneska jako OSVČ musím tohle řešit sám, nebo si za poměrně velké peníze zaplatit příslušného odborníka.

Jako zaměstnanec jsem měl mnohem větší jistotu. Že desátého mi na účet přijdou peníze, že si mohu vzít dovolenou, že když se mi něco stane, tak budu dostávat nemocenskou. A i když mi stát bral z hrubé mzdy celkem dost peněz, pořád mi dost zůstávalo.

Srovnání odvodů – zaměstnanec a OSVČ

Následující tabulka je spíše orientační – tím, že jsem se OSVČ stal v půlce roku, tak za loňský rok to mám ještě trochu jinak. Pokud bych ale celý rok byl OSVČ a rok před tím byl zaměstnanec, tak by to vypadlo zhruba takto:

Pár postřehů:

• Jako zaměstnanec bych měl při hrubé mzdě 780 tisíc korun, celkový čistý příjem cca 618 tisíc korun (po započítání daňového přeplatku)
• Jako OSVČ mám o 25% vyšší „obrat“, tj. 1 milión, jako čistý příjem, resp., zisk by mi zůstalo asi o 25 tisíc více (dáno tím, že jako OSVČ mám i různé náklady od kanceláře, přes telefon apod.)
• Jako zaměstnanec platím o 8 tisíc více na sociálním a současně o 8 tisíc méně na zdravotním
• Ve výsledku tedy odvádím státu +/- stejně, mě osobně zůstává +/- stejně, stát ale přichází o čtvrt miliónu na tom, co mu odváděl zaměstnavatel za to, že mě mohl zaměstnávat.

Reálně jsem na tom byl jako zaměstnanec o kousek lépe – nemocenská, dovolená, vyšší důchod (teda možná, bůh ví, jak to za těch XX let bude).

Výhody OSVČ

Jako OSVČ mám výhodu v tom, že si mohu práci organizovat sám. Není tedy tak velký problém, abych jeden den byl doma s dětmi, zatímco manželka si jede vyřizovat svoje věci, nebo si mohu říci, že dnes se mi nechce nic dělat, když je venku tak hezky, a vyrazíme s rodinou někam na výlet.

Mohu si (byť s omezením), vybírat co budu dělat. Zatímco v práci jsem měl vždy nějakého šéfa, tady si šéfuji sám a sám si určuji co je důležité a co ne, a když mě něco vyloženě nebaví tak se tomu mohu vyhnout. V práci musel občas člověk „držet hubu a krok“.

Velkou nevýhodou je komunikace a plnění povinností vůči státu. Místy nesmyslná byrokracie. Navíc vám stát nepomůže. Už jen to, že když se jdete na něco zeptat na Finanční úřad, tak vám jsou schopni dva různí lidé poskytnout dvě různé informace, které si vzájemně odporují. To ale pro ně nic neznamená – za to, že to nakonec uděláte správně, odpovídáte jenom vy. A když se budete v dobré víře řídit chybnou radou úředníka placeného za vašich daní, máte smůlu, případnou pokutu budete platit vy a ne ten úředník.

Jako OSVČ jsem ve větším stresu. Musím mít na účtu v bance dostatečnou rezervu, abych pokryl případný delší výpadek v příjmu (platební neschopnost partnera, výpadek zakázek, moje zranění/nemoc). Když jeden měsíc pracuji tak nemám žádnou extra velkou jistotu, že příští měsíc dostanu zaplaceno.

Jako zaměstnanec jsem si udělal svoje úkoly a měl jsem klid, jako OSVČ trávím ve výsledku prací více času a nikdy se pořádně „neuvolním“.

Kdo je na tom lépe?

Osobně mám pocit, že nejlepší to pro mě bylo, když jsem byl zaměstnanec, a k tomu měl i další menší příjem z podnikání jako OSVČ na vedlejší činnost. Tam to vycházelo nejlépe = zůstávalo mi nejvíce peněz. Bohužel to bylo vykoupeno tím, že přes den jsem byl v zaměstnání, a o po večerech, o víkendu jsem se věnoval „podnikání“. Jinak to z mého pohledu vychází nastejno.

Z tabulky výše vyplývá, že když jsem byl zaměstnanec, tak za mě stát dostal mnohem více peněz – ale rozdíl je způsobený jen odvody firmy. Jako zaměstnanci mi z hrubé mzdy strhávali zhruba to stejné. Takže ve výsledku mají pravdu jak ti, kdo tvrdí, že OSVČ platí stejně jako zaměstnanci, tak i ti kdo tvrdí že OSVČ státu přispívají méně (resp., že za zaměstnance ve výsledku dostane stát více).