Jak vydělat peníze přes internet a pasivní příjem

Nedávno jsem narazil na nějaké články, kde rozebírali vydělávání peněz přes internet. A něco co nazývali „pasivní“ příjem. Tedy příjem, který není podmíněn nějakou soustavnou, průběžnou prací. Většinou se jedná o to, že jednou něco vytvoříte, a to vám pak již jen přináší nějaký pasivní, nejlépe pak i pravidelný, měsíční příjem.

Zdrojem pasivního příjmu pak pochopitelně nemusí být jen internet. Může se jednat o investice do akcií, které jednou nakoupíte, a pak je dlouhodobě vlastníte, a inkasujete dividendy. Nebo něco vynaleznete nebo napíšete a inkasujete poplatky za autorská práva. Na jinou formu „pasivního“ příjmu pak vsází i část našich spoluobčanů, kteří také mají zaručený pravidelný měsíční a značně pasivní příjem bez jakékoliv výraznější aktivity.

Jednorázový vs. průběžný příjem

Už dávno jsem zjistil, že při podnikání je ideální mít alespoň část „obratu“ tvořeno nějakým průběžným příjmem. Může se jednat o různé poplatky za správu, servis, pravidelný měsíční příjem za pronájem čehokoliv. Na internetu nebo obecně v IT sektoru jsou to nejrůznější měsíční poplatky, za správu IT systémů (SW i HW). Nebo pravidelné měsíční/roční poplatky za nějaký program nebo aplikaci (na to ostatně v poslední době přechází čím dál tím více SW firem včetně Microsoftu, Adobe apod.).

Každá firma (snad skoro v každém podnikání) má určitou sumu pravidelných měsíčních výdajů. A ty musí zaplatit bez ohledu na to, zda v daném měsíci realizuje nějakou zakázku nebo ne. Nájem kanceláře, platby zaměstnancům atd.

To samé platí i pro živnostníky (jako jsem já). I já musí platit za kancelář, platit povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění, poplatky za různé služby na internetu, které potřebuji ke své práci. A nikoho nezajímá, jestli jsem ten daný měsíc měl nějak příjem z nějaké zakázky, nebo jestli se mi zákazníci zrovna rozhodli nezaplatit. To je všem jedno.

Proč se nespoléhat na jednorázové příjmy

Proto je vždy dobré mít alespoň 50% (ideálně pak 100%) těchto pravidelných minimálních nákladů pokryto z nějakého pravidelného příjmu. A úplně nejlepší je, pokud se jedná o co nejvíce „pasivní“ příjem.

To se mi myslím z větší část daří. Vím, že když mě odpoledne cestou domů z práce srazí auto, a já budu 3 měsíce v nemocnici, tak mi sice celkový příjem poklese minimálně o 1/3, spíše až o polovinu, ale určitě to nebude 0.

Osobně jsem si již na začátku podnikání, když jsem se rozhodoval, jestli opustit „bezpečí“ zaměstnaneckého poměru, definoval tři „úrovně“ příjmu (ten čtvrtý je tam navíc, s tím moc nepočítám). Pro jednodušší vysvětlení si vypůjčím terminologii z oblasti „sociálních dávek“:

Existenční minimum = to je minimální suma peněz, kterou potřebuji každý měsíc na zaplacení těch nejnutnějších výdajů (jak pracovních, tak osobních). Tedy především nájem za kancelář, za byt kde bydlím, platby na sociální a zdravotní pojištění, výdaje za jídlo apod. tak abychom s rodinou přežili. Tedy výdaje přes které „nejde vlak“.

Životní minimum = to už je o něco vyšší částka, zahrnuje ono „existenční minimum“ a navíc další výdaje, které se dají o nějakou dobu odložit – třeba oblečení, boty, nebo i peníze které si dávám bokem, abych v březnu mohl zaplatit daně. To se dá vždy o měsíc nebo dva odložit, takže pokud nějaký měsíc nesplním „životní minimum“ tak to neznamená, že zkrachuji.

Optimální příjem = to je moje cílová částka, tedy tolik peněz, abych bez problému pokryl všechny nezbytně nutné výdaje i všechny „rozumné“ zbytné výdaje. Není v tom pochopitelně zahrnut nákup nového auta každý rok, nebo nejnovějšího mobilního telefonu mojí oblíbené značky, to by už byl nějaký „luxusní příjem“. Ale takový příjem abych nemuset řešit jestli si nové boty na běhání koupím zítra nebo až za dva měsíce. Abych si byl schopný dát pár korun stranou pro nečekané výdaje atpod.

Luxusní příjem („nadstandard“) = líbilo by se mi mít nějaký nadstandartní, luxusní příjem, ale popravdě nejsem asi až tak materialisticky založený, abych o to doopravdy usilovat. Jakmile jsem se dostal na svůj optimální příjem, tak jsem ztratit velkou část motivace. Nějak nevím proč se snažit ještě víc, bylo by to možná příjemné, ale že by mě to až tak moc lákalo, abych svoje úsilí třeba ještě zvýšil, to už zase ne. Asi jsem na to moc pohodlný. A když má jistý svůj „základ“, tak něco lepšího je pro mě až příliš vzdálené, abstraktní

Ba začátku podnikání jsem neměl jistý žádný příjem. Takže jsem si nastavil ony hranice co nejníže, dneska už bych si je možná dal i vyšší. Pro případ nějaké nemoci nebo úrazu jsem si také uzavřel pojištění, které pokrývá můj příjem, až na ono „životní“ minimum. Je to sice „pekelně“ drahé, ale za to riziko, které tím mám ošetřeno, mi to myslím stojí (resp. to že dané riziko eliminuji).

Jak si vybudovat pasivní příjem

A hned od začátku jsem se snažil, aby alespoň 50% z mých běžných příjmů bylo v co nejvíce „pasivním“ režimu. Ten sice není nijak konstantní. Mění se v závislosti na „sezóně“, ale myslím, že dnes mohu klidně i na půl roku nebo rok úplně vypnout a s velikou mírou jistoty mi tento příjem bude zajišťovat pokrytí základních výdajů.

Pravděpodobně bude v průběhu roku klesat, ale v celkovém průměru by to mělo stačit. Bohužel jsem ještě nepřišel na to jak mít absolutně pasivní příjem bez jakékoliv práce, takže bez jakékoliv mé práce jdou všechny moje aktivity postupně „do háje“. Ale ta sestupová křivka je poměrně pozvolná, takže se s tím dá nějakou dobu žít.