Cenzura médií nebo jen hloupost státních úředníků?

V posledních několika dnech mě zaujala „kauza“, ve které Vrchní státní zastupitelství v Praze požaduje po některých českých médiích stažení článků publikovaných na jejich webu, pod hrozbou pokuty 50.000 Kč. Dle mého se buď jedná o nějaký podivný pokus o cenzuru médií, nebo spíše (a to asi pravděpodobněji), se jedná o hloupost daných úředníků, kteří vůbec nechápou, jak funguje internet.

Okamžitě smažte články nebo zaplatíte pokutu 50.000 Kč

Jako první obdržela výzvu k odstranění zpravodajského článku redakce zpravodajského serveru Aktuálně.cz. A to již v pátek 12. 5. 2017. Redakce Aktuálně.cz se proti tomu důrazně ohradila – viz třeba zde, a podala stížnost na postup státního zástupce.

Obdobnou výzvu pak v pondělí 15. 5. 2017 obdržela i redakce Českého rozhlasu. U ní se jedná hned o 4 články, které by chtěl státní zástupce „sprovodit ze světa“. Ani redakce Českého rozhlasu se k tomu nestaví pozitivně – viz třeba zde.

Toho se pak pochopitelně „chytily“ i další zpravodajské servery, a tak mají publikované texty, které chtěl státní zástupce „nechat zmizet“, mnohem větší pozornost, než kdyby to nechal být a nevyhrožoval pokutami.

Podivné rozdělování dotací na fotbal

Přiznám se, že bez toho, že by vznikla kauza kolem mazání článků, bych ani pořádně nevěděl co se děje. Sport moc nesleduji, na sportovní zpravodajství zabloudím jen výjimečně. Běžné zpravodajství obvykle čtu jen letmo, abych měl základní přehled.

V minulých dnech jsem sice zaznamenal, že se něco událo kolem sportu a dotací, a kvůli tomu pak nakonec i odvolali ministryni školství Kateřinu Vlachovou. Ale dodnes jsem pořádně nevěděl, o co tam přesně šlo.

A jsem přesvědčený, že podobně na tom je i řada jiných lidí, Takže pokud státní zástupce chtěl, aby se již publikované informace co nejméně šířili mezi lidmi, tak dosáhl přesného opaku (alespoň v mém případě to platí 100%).

Když státní úředník nechápe, jak funguje internet

To, že státní úředníci a politici absolutně nechápou, jak funguje internet a obecně online prostředí, je zřejmé již delší dobu. Jen namátkou mě napadá zavádění EET, kde na ministerstvu financí jen pár týdnů před spouštěním další fáze zjistili, že vlastně vůbec nechápou, jak fungují online platby.

To, že je vyžadována EET účtenka u platby v hotovosti se dá pochopit. Ale to, že se do zákona dostala tak mizerná formulace, že se EET vztahuje i na bezhotovostní online platby kartou (přičemž ale na bezhotovostní platby z účtu na účet se EET nevztahuje), je opravdu „paskvil“.

Podobné je to i zde. Úředník prostě nechápe, že jakmile je jednou něco zveřejněno na internetu, už je to tam „navždy“ (to je pochopitelně nadsázka). Zvláště to platí, pokud je to nějaká sledovaná kauza. Zpravodajské články běžně přebírají různé další weby. Zveřejněné články na internetu se ukládají do různých „pamětí“ (třeba Google cache). A jsou i specializované stránky, které „archivují“ internet –jako je například archive.org, kde se dají najít i „historické“ věci. Třeba zmiňované aktuálně.cz má takto archivovány i věci z roku 2001 (tedy 16 let staré věci – třeba zde).

Pak jsou tady i sociální sítě. Třeba aktuálně.cz má na Facebooku asi 70000 „fanoušků“, Český rozhlas asi 60000 fanoušků. A to nezmiňuji Twitter a další komunikační kanály.

Cenzura médií se fakt nevyplatí

Je logické, že média jsou poměrně háklivá na svoji „svobodu“ psát si co chtějí. Takže když začnou mít pocit, že se je někdo snaží cenzurovat, tak se určitě ozvou. Vzhledem k návštěvnosti velkých zpravodajských serverů, která představuje stovky tisíc návštěvníků denně, je dosah těchto médií poměrně velký.

Takže pokud snahou státního zástupce bylo, aby zveřejněné informace vidělo co nejméně lidí, tak se mu povedl pravý opak.

Zákaz publikování citlivých informací

Tímto nijak neprotestuji proti tomu, že státní zástupce v době, kdy vyšetřování ještě není uzavřeno, nechce, aby byly nějaké zásadní informace publikovány. Chápu, že podobný „únik“, pak může mít dopad na vyšetření celého případu.

Podivuji se jen nad tím hloupým postupem. Kdyby státní zástupce řekl „Ok, stalo se, unikly nějaké informace, ale s tím už se nedá nic dělat. Ale od teď až do skončení vyšetřování už prosím nic dalšího neveřejného nepublikujte“, tak se to dá pochopit (a věřím že podobné slušné žádosti by asi většina zpravodajských webů spíše vyhověla).

To by mi přišlo jako rozumný požadavek – i když lepší varianta by byla, kdyby podobné moratorium na publikaci informací nařídil soud. Přece jen o svobodě slova, která je mimochodem definována již v naší Ústavě by neměl rozhodovat kdejaký úředník, ale spíše nezávislý soud.

Stejně jako se dá pochopit, že u nezletilých pachatelů trestných činů, nebo jejich obětí, se v médiích nepublikuje celé jméno. Jsou určitě situace, kdy ochrana soukromí jednotlivce, nebo jiný obecně prospěšný záměr (třeba zde úspěšné vyšetření korupční kauzy), může mít přednost před svobodou slova. Byť v případě vyšetřování korupce je tato přednost jen dočasná, a po dokončení vyšetřování by naopak státní zástupce měl uvolnit co nejvíce informací, aby to nedopadalo jako celá řada jiných kauz v ČR, které se „zametají“ pod koberec.