Nahoře na kopci je to pořád stejně krásné, vylezl jsem si na rozhlednu na Anenském vrchu (992 m.) a užíval si krásný rozhled na Česko i Polsko.

Výlet do hor: Rokytnice v Orlických horách – Zemská brána – Mladkov

Minulý týden jsem se konečně (letos poprvé) dostal k tomu, abych alespoň na chvíli vypadl z Prahy někam, kde je podstatně míň aut a vystresovaných lidí. Podobně jako v loni (zde a zde), jsem vyrazil do Rokytnice v Orlických horách, a udělal si menší procházku přes Anenský vrch, Zemskou bránu až do Mladkova. Na něco delšího jsem bohužel neměl moc času.

Moje dojmy a zážitky – první den

Vzhledem k tomu, že od loňského roku se tam moc nezměnilo, tak se asi nemá cenu opakovat. Rokytnice v Orlických horách je pěkné městečko, kde se tak trošku zastavil čas. I ten motoráček, kterým se tam jede posledních pár kilometrů ze stanice Doudleby nad Orlicí je pořád stejný, a pořád stejně rozhoupaný.

Při krátké procházce Rokytnicí mám pocit, že tady snad úplně všechno vypadá stejně jako když jsem zde byl loni. Ještě že jsou na světě alespoň nějaké „jistoty“.

Foto 1: Jede vláček motoráček …. tady se fakt zastavil čas, žádná pendolina, regiojety nebo leoexpresy, ale „poctivá“ ČD klasika :)

Foto 1: Jede vláček motoráček …. tady se fakt zastavil čas, žádná pendolina, regiojety nebo leoexpresy, ale „poctivá“ ČD klasika 🙂

Foto 2: Být na prodej, tak si takovou chaloupku hned koupím … jen pak ještě doma nějak vysvětlit ženě, jak je tady krásně :)

Foto 2: Být na prodej, tak si takovou chaloupku hned koupím … jen pak ještě doma nějak vysvětlit ženě, jak je tady krásně 🙂

Foto 3: Asi bych jí ukecal, jen pokud by k té chaloupce patřila i tahle ohrada, koně má ráda.

Foto 3: Asi bych jí ukecal, jen pokud by k té chaloupce patřila i tahle ohrada, koně má ráda.

Myslím, že cestu „nahoru“ na kopec jsem oproti loňskému roku zvládal podstatně lépe, i když pravda, stejně jako loni – měl bych už konečně začít trochu něco dělat. Moje fyzická kondice je pořád nic moc.

Také jsem trošku neměl štěstí na počasí. Celou cestu ve vlaku jsem se „pekl“ (na víkend byly hlášeny teploty až 30 stupňů, a první část mého výletu tomu odpovídala). Stejné vedro bylo i prvních pár kilometrů. Pak se ale přehnalo několik docela prudkých přeháněk, takže jsem si na nedostatek osvěžení rozhodně nemohl stěžovat. Malá odbočka – dodnes jsem netušil, jako moc bolí prudké krupobití. Bohužel mě to chytlo v místě, kde se nebylo moc kam schovat, a přes tenké oblečení je to docela dost nepříjemné. Naštěstí to bylo jen 10 – 5 minut.

Nahoře na kopci je to pořád stejně krásné, vylezl jsem si na rozhlednu na Anenském vrchu (992 m.) a užíval si krásný rozhled na Česko i Polsko.

Foto 4: R-S 87 Průsek, pohled z boku

Foto 4: R-S 87 Průsek, pohled z boku

Foto 5: R-S 84 Průsek, už je po dešti a travička se zelená

Foto 5: R-S 84 Průsek, už je po dešti a travička se zelená

Foto 6: Kolem osmé hodiny večer jsem se procházel kolem několika objektů dělostřelecké tvrze Hanička, zde konkrétně dělostřelecký srub R-S 79, všude pusto, prázdno, jen majestátní „kusy“ železobetonu

Foto 6: Kolem osmé hodiny večer jsem se procházel kolem několika objektů dělostřelecké tvrze Hanička, zde konkrétně dělostřelecký srub R-S 79, všude pusto, prázdno, jen majestátní „kusy“ železobetonu

Večer jsem přenocoval kousek od R-S 74 Na holém, a druhý den pokračoval po červené směr údolí Divoké Orlice a do Zemské brány.

Foto 7: R-S 74, foceno kolem půl desáté večer, ta fotka ani zdaleka nevystihuje jak to byl krásný pohled (ta obloha)

Foto 7: R-S 74, foceno kolem půl desáté večer, ta fotka ani zdaleka nevystihuje jak to byl krásný pohled (ta obloha)

Moje dojmy a zážitky – druhý den

Ráno jsem se vzbudil hodně brzy, počítám ještě někdy před pátou (ale takto vstávám dost často i v Praze), takže se mi podařilo chytnout přesně ten okamžik, těsně před tím než se začne rozednívat. Kdy už je pološero, ale sluníčko je ještě schované někde za kopcem. Z luk okolo stoupá „pára“. Je to nádherný pohled.

Foto 8: Nádherný pohled na východ slunce, pro tenhle pohled stojí za to si přivstat

Foto 8: Nádherný pohled na východ slunce, pro tenhle pohled stojí za to si přivstat

Foto 9: A ještě jeden pohled na R-S 79, protitankový příkop chránící okolí pěchotního srubu, škoda že se nevyzkoušelo v praxi jak by si s ním poradili německé tanky

Foto 9: A ještě jeden pohled na R-S 79, protitankový příkop chránící okolí pěchotního srubu, škoda že se nevyzkoušelo v praxi jak by si s ním poradili německé tanky

Chvíli před šestou jsem byl už o pár kilometrů dále a dával si zrovna snídani (müsli tyčinku). A po cestě proti mně jede nějaký cyklista na horském kole. Jen jsme se na sebe usmáli. Blázen na kole co je před šestou už někde pár kilometrů od nejbližšího města/vesnice/usedlosti a další blázen který tam je ve stejnou dobu s batohem na zádech. Myslím ale, že jsme si s tím člověkem celkem rozuměli, i když jsme neřekli ani slovo.

Foto 10: jeden s řopíků ve stráni nad údolím Divoké Orlice, je vidět že přírodu nějaké naše „pomníky“ minulosti moc netrápí, ona si nějak poradí …

Foto 10: jeden s řopíků ve stráni nad údolím Divoké Orlice, je vidět že přírodu nějaké naše „pomníky“ minulosti moc netrápí, ona si nějak poradí …

Foto 11: Pašerácká lávka ….

Foto 11: Pašerácká lávka ….

Foto 12: …. a pod ní Divoká Orlice

Foto 12: …. a pod ní Divoká Orlice

Ráno, jak postupně vychází slunce, všude je klid, nikde žádní turisté nebo fanatičtí „polykači“ kilometrů, pohoda, klid. Je to skoro až nepopsatelně krásný zážitek.

Cestou jsem si prohlídnul pár objektů těžkého i lehkého opevnění, a pak to vzal „zkratkou“ dolů do údolí Divoké Orlice, přes Pašeráckou lávku směrem dál na Mladkov.

V Mladkově pak v hospodě/penzionu „U Bohouše“ obligátní guláš a pivo a pak bohužel rovnou na vlak a zase domů.

Už se těším až se tam (nebo i kamkoliv jinam) zase podívám. Pokud vše půjde dobře, tak na začátku července by to snad „šlo“ i na delší výlet. A když ne tak třeba v srpnu. Uvidíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *