Motivace je určitě důležitým prvkem, který rozhoduje o tom, jestli se vám podaří dosáhnout svého cíle.

Jak se motivovat a zůstat motivovaný

Během let jsem zjistil, jak to u mě funguje, když se něčeho snažím dosáhnout. Jak se mám správně motivovat, abych si udržel zaměření na dosažení požadovaného cíle. A jak si tuto motivaci udržet, a „neztratit“ odhodlání někde „cestou“. Zkusím to teď trochu zobecnit.

Jak se motivovat

Motivace je určitě důležitým prvkem, který rozhoduje o tom, jestli se vám podaří dosáhnout svého cíle. A je v zásadě jedno, jestli chcete zhubnout, začít běhat, přestat kouřit, začít vydělávat více peněz, být úspěšný ve sportu nebo při nějaké jiné aktivitě. To co z velké části rozhoduje o úspěchu je právě motivace.

Pozor na „hurá“ nadšení

Bez motivace, tedy toho, že opravdu něco chci, se čehokoliv dosahuje stěží. Mohu si 100x opakovat, jak je třeba kouření škodlivé, dokud si ale sám neřeknu, že musím přestat, tak mě k tomu, abych se do toho pustil, asi nic nedokope.

Na druhou stranu, přílišné nadšení také není úplně na místě. Asi každý se někdy pro něco nadchnul. Pustil se do nějakého sportu, koníčku nebo čehokoliv jiného. Asi každý kuřák někdy ve „zlosti“ rozmačkal načatou krabičku cigaret s tím, že okamžitě přestává kouřit. Nebo leckdo si při pohledu na číslo na osobní váze uvědomil, že fakt už potřebuje trochu zhubnout.

Ta nejsilnější, prvotní motivace, ale často nevydrží ani pár hodin. Proto je lepší si pak s menším odstupem, a s „chladnou“ hlavou zkusit najít nějaké opravdové důvody, nějakou opravdovou motivaci. Třeba u kouření to mohou být zdravotní rizika, to kolik to stojí apod. Tyto důvody je nejlepší si někam sepsat a vystavit si je na nějaké dobře viditelné místo. Třeba když chcete zhubnout tak si je nalepit na ledničku. Fakt to pomáhá.

Motivace a požadovaný cíl musí být reálný

Aby byla jakákoliv činnost smysluplná, aby vedla k požadovanému cíli, musí být tento cíl reálně dosažitelný. Je sice fajn říci si, že do dvou let vydělám půl miliardy korun a budu „nechutně“ bohatý. Pravděpodobnost toho, že se mi něco takového podaří, začíná nulou a má tolik dalších nul za desetinou čárkou, že to mohu s klidným svědomím zaokrouhlit na 0%.

Cíl tedy musí být reálný. Třeba že se příští rok pokusím vydělávat o 50% více než letos. Nebo že během příštího roku zhubnu o 10 kilo. Nebo že začnu 2x týdně chodit běhat apod.

Cíle musí být reálné a konkrétní

Cíl, čeho chci dosáhnout, také musí být konkrétní. Snaha o to být bohatý, krásný, zdravý, úspěšný, to jsou jen „kecy“. Jak zjistím, že už jsem hubený, bohatý, krásný, úspěšný nebo cokoliv jiného? Tedy mám za to, že každý cíl musí být nějak jasně definovaný a ideálně i nějak měřitelný. Zkusím 3 měsíce nekouřit, vydělám milión korun, zhubnu o 10 kilo, uběhnu maraton pod 5 hodin nebo cokoliv podobného.

Pohled „shora“ vs. „pohled ze spodu“

I když mám nějaký konkrétní, reálný a jasně definovaný cíl, tak to asi většinou bude nějaký „velký“ cíl. Třeba když si řeknu, že zaběhnu maratón pod pět hodin, tak pokud budu zkoušet každý den tento cíl splnit, tak se mi to asi nikdy nepovede.

Každý velký cíl je nutné rozdělit na menší kroky. Ano, pořád tam někde vepředu „na konci duhy“, zůstane onen původní velký cíl. Ten ale v každodenním režimu není až tak podstatný. To důležité jsou cíle pro daný den, týden nebo měsíc. Myslím, že nejlepší jsou týdenní cíle.

Ano mohu mít i nějaké konkrétní úkoly pro jednotlivé dny, to se určitě hodí, abych věděl co přesně dělat. Ale pro nějaké směřování to chce trošku delší časový odstup. Týden nebo 14 dní je myslím ideální. Měsíc je už dlouho.

Také má smysl dávat si různé krátkodobé cíle, které na sebe postupně navazují. Třeba zrovna u toho hubnutí. Řeknu si, že chci zhubnout o 10 kilo v průběhu jednoho roku. Fajn, aby se to lépe počítalo, tak musím každý měsíc zhubnout o jedno kilo (+ mám dva měsíce rezervu, třeba kdybych byl v průběhu roku nemocný nebo něco podobného).

Takže každý měsíc bych měl zhubnout o jedno kilo, tedy každý týden o čtvrt kila. To je už na první pohled myslím celkem snadné, dá se to dobře sledovat hodnotit. A uvidím jasně, jak postupuji. Takže pak mohu zapomenout na ten vzdálený cíl „10 kilo“ a soustředit se jen na úkol pro daný týden. To je pohled „zdola“

Je ale dobré, čas od času (třeba jednou za měsíc), se na vše podívat i shora – podívat se nakolik se plněním krátkodobých cílů přibližuji k tomu dlouhodobému. Sledováním pouze krátkodobých cílů se snadno může stát, že se člověk ztratí. Tím, že budete sledovat jen ty dlouhodobé cíle, zase hrozí demotivace z toho, že se dosažení cíle přibližuje tak pomalu. Takže je potřeba vyvážený přístup.

Pozor „přepálení“ startu

Snad každý má v záchvatu prvního nadšení tendenci „přepálit“ start. Chci zhubnout nebo si zlepšit kondici, tak začnu chodit běhat. Poprvé je to fajn. Po druhé se snažím běžet dál, rychleji. Potřetí to samé. A na po čtvrté to už musím vzdát po prvním kilometru, protože jsem jaksi zapomněl odpočívat, nebo své běžecké tréninky přizpůsobit své aktuální kondici.

Takže myslím, že speciálně na začátku, je velmi důležité se spíše trochu brzdit. To, že máte motivaci a obrovskou chuť se do něčeho vrhnout, je super. Zkuste si ale trochu té motivace schovat na pozdější dobu.

Průběžná ztráta motivace

To souvisí i s tím přepálením startu. Na začátku se mi skoro u všeho daří dosahovat vytyčeného cíle. První, druhý, třetí týden je vše super, vlastně i své cíle překonávám. Pak do toho ale vletí nějaká nemoc, pracovní nebo osobní problémy a najednou se to celé zadrhne. Nebo si udělám vyhodnocení po prvním měsíci, a vidím, že k finálnímu cíli jsem se zas až tak moc nepřiblížil. A začíná demotivace. Najednou mám pocit, že i když jsem se celý měsíc poctivě snažil, tak je mi to k ničemu, že to nikam nevede.

Tady je pak důležité to, že mám správně nastavené cíle. Pokud jsem si řekl, že se pokusím za jeden rok, nebo za půl roku zhubnout třeba o těch 10 kilo, pak to nemá cenu vzdávat po měsíci. Důležité je vydržet po celou plánovanou dobu. Možná i proto je plánování na rok dopředu dlouhá doba. Takže místo 10 kilo za rok, je lepší 5 kilo za půl roku, nebo třeba 3 kila za 3 měsíce. A až je splněn tento milník, tak pokračovat dál.

Jasně že není nutné „dogmaticky“ dodržovat původní plán. Pokud jsem si na začátku řekl, že budu chodit běhat 3x týdně 10 kilometrů, a po prvních dvou nebo třech týdnech zjistím, že tohle „tempo nezvládám“, tak je určitě dobré původní plán a cíle upravit. No, tak budu chodit běhat jen 2x týdně. Nebo sice 3x týdně, ale jen 5 kilometrů. Počkám, jak to bude vypadat za 3 měsíce a pak to případně zase upravím. Možná se mi tím trénink na maraton protáhne z jednoho roku na rok a půl, ale to není až tak důležité. To důležité je to, že se snažím, přibližuji se ke svému cíli, a dělám nějaké pokroky.

Ono někdy na konci zjistíte, že váš cíl není tato stejné, co jste chtěli na začátku. Ale že jste i přesto uspěli, protože už jen to, že jste absolvovali danou cestu, splnilo svůj účel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *